1.6.2 Elektronická pošta

Elektronická pošta je jednou z nejpoužívanějších a zároveň nejstarších služeb, kterou je možné realizovat prostřednictvím počítače a počítačové sítě. Slouží k přenosu textových zpráv a souborů.
Moderní aplikace pro rozesílání elektronické pošty jsou všeobecně přístupné a jejich ovládání je intuitivní. Text zpráv je možné jednoduše vytvořit pomocí textového editoru příslušného poštovního programu. Do podoby, ve které může být text zpráv přenesen po síti, ho není nutné zdlouhavě převádět, ale proběhne rychle a zcela automaticky. Z tohoto důvodu je v současné době komunikace prostřednictvím elektronické pošty velmi efektivní a přístup k ní je otevřený pro velkou skupinu uživatelů. Počítačové technologie jsou dostupné a jejich prostřednictvím je možné komunikovat velmi snadno, levně a téměř v reálném čase. Předpokladem je pouze určitá míra informační gramotnosti nutná pro základní uživatelskou práci s osobním počítačem a internetem.

S elektronickou poštou jsou spojeny jevy jako:
    Nadměrné množství informací – snižuje obezřetnost adresátů.
    Řetězení zpráv – přeposílání zpráv bez vědomí původního autora.
    Hromadění zpráv v elektronické schránce – nedostatečná organizace a přehlednost v došlých a        odeslaných zprávách.
    Odesílání kopií a skrytých kopií.
    Odeslání zprávy nechtěnému adresátovi.
    Automatická odpověď v nepřítomnosti.
    SPAM (nevyžádaná pošta, anonymy, obchodní nabídky, často nebezpečné a infikované                    soubory)

Odesílatel obvykle nemá žádnou (nebo jen velmi nejistou) informaci o tom, zda adresát zprávu obdržel a zda ji četl.

Proto je obvyklým pravidlem:
1. na každou zprávu reagovat do 3 dnů od jejího obdržení (z časových důvodů někdy není možné odpovědět, vyřešit, … ale je nutné dát odesílateli vědět, že jsme zprávu obdrželi)
2. plnohodnotně odpovědět na každou zprávu do 1 týdne od jejího doručení (případně se omluvit a stanovit nový termín, kdy plnohodnotnou odpověď/reakci zašleme).

Uživatel elektronické pošty by měl chránit své soukromí a svoji anonymitu, ale pouze v nezbytně nutné míře. Za zvolenou adresou by se účastník neměl cíleně skrývat, např. při psaní anonymů, při páchání trestné činnosti, jako je vyhrožování, šíření pomluv a poplašných zpráv. Pokud účastník elektronické komunikace neprovede speciální opatření za účelem znemožnění své identifikace, je zpravidla zjistitelný i běžně dostupnými prostředky. Snadnost rozesílání elektronických zpráv a jejich anonymita podporuje zneužívání elektronické pošty k úmyslnému i neúmyslnému obtěžování politických činitelů, známých osobností apod. Avšak příjemci elektronických zpráv, kteří jsou anonymně těmito zprávami obtěžováni, pátrají po identitě odesílatele zřídkakdy.
Může nastat situace, že účastník elektronické komunikace si zvolí velmi neobvyklou a podivně vypadající elektronickou adresu. Zprávy odesílané z této adresy pak mohou být automaticky vyhodnoceny jako spam. Jednání uživatelů spojené s volbou adresy a nakládání s ní je jedním ze základních etických aspektů internetové komunikace. Fundované jednání je prevencí internetové kriminality, chrání soukromí a bezpečnost odesílatelů i příjemců zpráv a ochraňuje i celkovou použitelnost a důvěryhodnost elektronické komunikace.
Osobní svobodu nikde, a to ani v elektronickém prostředí, nelze chápat jako svobodu jakéhokoli jednání a vyjadřování jakýchkoli názorů bez ohledu na důsledky takového počínání. Lidé by se v elektronickém prostředí měly chovat způsobem odpovídajícím slušnému chování v prostředí skutečném.
Neexistuje způsob, jak elektronickou adresu ochránit zcela spolehlivě. Opatrnosti je zapotřebí při pochybných registracích na internetových stránkách. Pokud je uváděna adresa v elektronickém prostředí, je možné ji zapsat tak, aby nemohla být rozeznána vyhledávacím robotem. Je např. možné změnit adresu tak, aby ji do platného tvaru dokázal převést pouze lidský příjemce.