1.1 Etapy tvorby vzdělávacího programu
Mužík doporučuje dodržet následující etapy tvorby vzdělávacího programu:
1. vytvoření první verze, tzv. pilotní, její testování na vzorku cílové skupiny, průběžné monitorování průběhu, vyhodnocení, provedení potřeb ných korektur – tedy vznik následné verze, tzv. definitivní;
2. realizace definitivní verze, autor ji označuje i jako tzv. nultou verzi, již na cílové skupině, průběžné monitorování průběhu, vyhodnocení, provedení potřebných korektur – tedy vznik třetí verze, která je již připravena k realizování;
3. realizace programu.
Pozor! To, že vzdělávací program prošel uvedenými etapami, neznamená, že už zůstane navždy v té- to nezměněné podobě. Vždyť plán není dogma. Zvláště při vzdělávání, na které má vliv tolik faktorů (společenské, ekonomické, sociální, kulturní, tech- nologické apod.). Je samozřejmé, že při realizaci vzdělávacího programu v praxi se provádí jak prů- běžné, tak i finální vyhodnocování průběhu i výsledků programu. Na základě zjištěných fakt pak operativně dochází k menším či zásadnějším zásahům do podoby vzdělávacího programu s cílem optimali- zovat jeho účinnost. Právě proto je při tvorbě školních vzdělávacích programů, kde celý cyklus jejich realizace bude trvat několik let (např. na ZŠ 9 let), zdůrazňována potřeba zabudovat do jejich struktury systém monitorování a hodnocení (jako povinnost to uvádějí texty RVP).
Je to dobře, poněvadž poskytnutí nekvalitní vzdělávací služby může demotivovat jak studenta, tak i učitele či lektora, do- konce i nevratně poškodit osobnost vzdělávaného. Také znamená finanční a časovou ztrátu, při níž reklamace nic neřeší.