4.2 Zpětná vazba

 

Techniku zpětné vazby (ZV) uvedl do praxe neznámý německý teolog, o více než 100 let později ji v 16. století rozvinuli zakladatelé kalvinismu a jezuitského řádu Jan Kalvín a Ignác z Loyoly. Užívání ZV se podílelo na rozvoji této církve, respektive řádu. Jejich členům umožňovalo soustředit se na výkonnost, výsledky a následné uspokojení a rozvoj. ZV při vedení lidí tedy není pouhým hitem posledních let, i když dříve se v naší mluvě pramálo vyskytovala spojení typu: dostal jsem feedback, budu teď tvým feedbakerem a dám ti ZV a podobně.
Základní funkcí ZV je kontrola realitou. Aby tato kontrola realitou byla efektivní, je potřeba otevřeného systému, ve kterém může přicházet zpětná vazba z různých stran a být nepřetržitá – permanentní.
Při zpětné vazbě vyjadřujeme pocit a používáme popis. Interpretace již do zpětné vazby nepatří. Zpětná vazba, na rozdíl od kritiky, sice vychází z minulosti (tedy toho, co se událo, co jsme mohli pozorovat), ale zaměřuje se na budoucnost (můžeme partnera upozornit na oblasti a způsoby možného zlepšení, zdokonalení).
Zpětná vazba může sloužit jako účinný motivační nástroj a nástroj rozvoje pracovníků. V úvodu zpětné vazby je nutné připomenout to, co se povedlo, co se vám na chování partnera líbilo a co vás např. mile překvapilo. Následně pak je možné upozornit na možné oblasti zlepšení.


Podmínky účinné zpětné vazby
Kromě toho, že potřebujeme dostávat ZV mnohostrannou (z více stran) a permanentní, tak v každé ZV potřebujeme dodržet 3 základní podmínky:
1.    Partnera informujte o jeho chování a nehodnoťte toto chování ve smyslu „dobře-špatně“ nebo neinterpretujte. Prvek hodnocení „dobře-špatně“ či interpretace je silně manipulativní, vyvolává závislost, vysvětlování, obhajování, neodpovídající obranu a protiútok.
2.    Popisujte chování, nikoli partnera jako takového. Základem ZV je vždy jen informace o partnerově chování, které se vám líbí, nebo se vám zdá nepřiměřené. Cílem není změnit partnera, převychovávat ho. Partner může změnit své postoje, své chování jen na základě vlastního rozhodnutí a technika ZV k tomu vytváří předpoklady.
3.    Poskytuje specifické informace, nikoli zobecňující tvrzení. Chcete-li napomoci změně určitého partnerova chování, musíte mu přesně, stručně a srozumitelně popsat to určité chování.
Zjednodušeně se dá říci, že zpětná vazba se vztahuje k chování, nikoli k osobnosti.


Pravidla poskytnutí zpětné vazby:
•    vyjadřujte se jasně, soustřeď se na chování, ne na osobu
•    mluvte sám za sebe, oslovujte partnera jménem
•    začněte s pozitivy
•    buďte konkrétní
•    mluvte jen o tom, co je možné změnit
•    nabízejte alternativy
•    popisujte, nesuďte
•    ponechejte příjemci možnost volby
•    uvědomte si, že poskytovaná zpětná vazba vypovídá o Vás


Přijetí zpětné vazby:
•    naslouchejte, nesnažte se o okamžitá vysvětlení či omluvy
•    vyjasněte si, co bylo skutečně řečeno
•    nespoléhejte se na jeden zdroj
•    nehádejte se, nemusíte souhlasit a bránit se, ale pochopit správně
•    jestliže zpětnou vazbu nedostáváte, požádejte o ni své kolegy
•    sám se rozhodněte, co s „tím“ uděláte

Další důležitou věcí je u zpětné vazby to, že stejně jako u sdělení samého musíme rozlišovat její verbální a neverbální stránku. Zpětnou vazbou pro mluvčího je samozřejmě už i to, jak se posluchači, tváří, jak stojí a jestli se nezajímají zrovna o něco jiného, než o obsah sdělení, o které právě jde.

Shrnutí:
Poskytování a přijímání zpětné vazby je náročný proces vyžadující sebedůvěru a vzájemný respekt obou zúčastněných stran. Rady, které jsme vám poskytli, mají poměrně široký záběr a budou různé pro různé činnosti a jednotlivce. Význam zpětné vazby v procesu nabývání vědomostí a dovedností není možné zpochybňovat. Poskytování zpětné vazby je zvlášť důležité pro ty „procesní“ dovednosti, které se objevují v průběhu výuky, zvláště jedná-li se o interpersonální doved¬nosti.