2.3 Lidský přístup k řešení každodenních situací
Zeptejte se lidí, jaké prožívají pocity, pokud jsou konfrontování s kolegy, nadřízenými či pokud jsou vystaveni diskuzi s podřízenými o delikátních nebo komplikovaných záležitostech. Většina z nich vám odpoví, že je to pro ně citově náročná situace s velmi intenzívnimi dopady.
Způsob, jakým přistupujeme k takovým situacím závisí na tom, jak máme rádi sami sebe, do jaké míry chceme uhovět svému „já“ – míře svojí sebeúcty.
Očekávání výsledku rozhovoru však způsobuje nejrůznější pocity u druhého partnera v rozhovoru – nadřízeného, kolegy či podřízeného. Nejasná očekávání a předvídaní výsledku obou partnerů vede k tomu, že dochází k projevům negativních reakci, emocionálně nabitých, které vyvolávají negativní pocity v rozhovoru. Chceme-li dosáhnout výstupů, ve kterých zúčastnění přebírají na sebe svoji odpovědnost a společně nacházejí řešení situace, musíme se naučit vnímat doprovázející pocity na obou stranách – ošetřit v rozhovoru otázku sebeúcty obou stran.
Dosáhnou toho můžeme tak, že budeme neustále vnímat vlastní pocity ve vztahu k druhému člověku a současně i vnímat pocity druhého člověka.
Zjistíme, že jsou chvíle, kdy se cítíme spokojeni ve svých pocitech (OK +) a chvíle, kdy mají naše pocity spíše nádech nepříjemnosti a nespokojenosti (Ne OK -)Většinou ve svém způsobu chování vycházíme ze svých vlastních pocitů a předpokládáme, že pocity druhého známe. Chyba!!!!!!!!!! Pocity druhého bývají odlišné a jsou součástí jeho osobního stylu chování.