1.4 Moderní principy vzdělávání dospělích
Aby vzdělávání bylo efektivní, je třeba při plánování a následné realizaci jednotlivých lekcí, využívat většího množství metod. Většinou se stává, že si lektor osvojí a oblíbí jednu nebo dvě vyučovací metody a ty pak stále využívá. My však potřebujeme, aby vyučování bylo efektivní a „oslovilo“ všechny účastníky, proto je dobré umět pracovat s širokým repertoárem metod.
Pro názornost si uvedeme, jakým typům metod dávají účastníci přednost. Upraveno dle Hebditch (in Petty, 2002):
Typ výuky: Mají rádi (%):
Skupinová diskuse 80
Divadlo 70
Výtvarná práce 67
Design 63
Pokusy 61
Alternativy (možnost volby) 61
Počítače 59
Zkoumání pocitů (empatie) 59
Praktické myšlenky 52
Uvedená tabulka dokazuje, že více jak polovina respondentů se přiklání k aktivním formám výuky. Ještě jednou však chci podotknout, že každá skupina, dokonce i každý účastník, je jiný a pouze rozmanitost činností nám zajistí, aby všichni plně využili svých možností.
1.4.1 Vzdělávání nebo trénink?
Možná si myslíte, že prezentace zůstává lekcí bez ohledu na to, zda je jejím cílem vzdělávání nebo trénink. Není tomu zcela tak. Vzdělávací lekce je jedním z prvků uceleného procesu vzdělávání a jejím cílem je poskytovat účastníkům vědomosti. Vzdělávací lekce jsou často vymezeny velmi širokými hranicemi a účastníci využívají poskytovaných informací v rámci svého celkového vzdělání.
Tréninková prezentace poskytuje účastníkům specifické informace, obvykle ve vztahu k jejich úkolům, pracovnímu místu nebo povolání. Účastníci potřebují tyto informace ke své práci, jinak nemají důvod, proč se prezentace účastnit. Tréninková prezentace má proto úzké ohraničení a specifický cíl. Informace, které prezentací sdělujete, jsou nezbytné pro výkon účastníků. Pokud by si účastníci tyto informace neosvojili, ovlivnilo by to (v extrémním případě) jejich práci.
Prezentace nebo lekce? Tyto dva termíny se často používají a pro účely praxe je velmi těžké je od sebe jasně rozlišit.
Prezentace je:
„Přímý výklad nebo ukázka s možným využitím vizuálních nebo jiných pomůcek, kdy jedinou participací skupiny je kladení dotazů na závěr.“
Lekce je:
„Forma vyučování zahrnující řadu vyučovacích metod navržených tak, aby zajišťovaly účast učební skupiny na dosažení specifických behaviorálních cílů. Těch se často dosahuje metodou otázek a odpovědí.“
Ať už prezentační dovednosti chápeme z pohledu „jak prezentovat sám sebe“ či z pohledu „jak prezentovat“ (myšlenku, výrobek, projekt), vždy platí pouze jediný návod pro zdokonalování umění prezentace: trénovat, trénovat, trénovat!
Velký vliv na přijetí daného tématu, či metod, postupů má lektor, lektor jako osobnost.
1.4.2 Osobnost lektora
Osobnost lektora považuji za stejně důležitý faktor jako stanovení a ujasnění si cíle prezentace. Bez citlivého a správného vedení a přístupu k účastníkům nemusí dojít, i při dokonale vypracovaném systému cílů, k jejich naplnění.
Cílovou skupinou vzdělávání je jednotlivec - zejména jeho osobnostně sociální rozvoj. Důležitým úkolem lektora je vytváření atmosféry hodiny, a tím postupně dlouhodobějších vztahů a klimatu. Aby došlo k osvojování dobrých sociálních vztahů a dovedností, je nutné vybudovat klima uvolněné, přívětivé, pocit demokratické atmosféry. Obsah jednotlivých témat je někdy úzce spjat s nejintimnější oblastí osobnosti – proto účastníci nikdy nesmí nabýt obavy nebo dojmu, že by se mohli zesměšnit, ztrapnit.
Je nutné, aby lektor ovládal základní znalosti psychologie osobnosti. Dokázal analyzovat celou skupinu svěřenců, interpersonální vztahy, dokonce i momentální rozpoložení a citové výlevy skupiny. Zároveň však lektor nesmí své znalosti v oboru psychologie přeceňovat a pasovat se tak do role psychologa, pokud není vyškoleným profesionálem. Význam osobnosti lektora je často podceňován. Přitom je to právě on, kdo vtiskává podobu jednotlivým vyučovacím lekcím.
1.4.3 Zvládání obtížných situací při prezentaci
Reakce na otázky posluchačů
Otázky jsou příležitostí, jak lépe vysvětlit dané téma a navázat kontakt s auditoriem.
Jsou dva přijatelné způsoby, jak reagovat na otázky posluchačů.
Jsou to:
• Poskytnutí odpovědi.
• Odložení otázky.
Je dobré zodpovědět otázky hned, jak byly položeny. Jsou však situace, kdy je vhodné otázku odložit.
Otázku můžete odložit, když:
• otázka je mimo rámec vašeho programu
• čas vám vhodnou odpověď nedovolí
• otázka bude zodpovězena v dalším výkladu
• potřebujete čas, abyste získal(a) správnou odpověď
Co dělat když… ?
- když si nejste jisti, zda rozumíte otázce
Rozhodněte, co asi tazatel otázkou myslel a zopakujte ji vlastními slovy. Ujistěte se u tazatele, zda jste porozuměl správně. (Dokonce i když si myslíte, že rozumíte, je dobré přeformulovat otázku a ověřit si porozumění u tazatele.)
- když neznáte odpověď
Nesnažte se odpovědět, neblafujte. Buďte poctiví a připusťte, že nevíte. Nabídněte, že odpověď zjistíte a s tazatelem se znovu spojíte. Udělejte si poznámku a dodržte své slovo.
- když nemůžete odpovědět
Jestliže odpověď je důvěrná, upřímně to řekněte. Vysvětlete proč, jestli můžete. Nenechejte se nachytat dodatkovými otázkami, konstruovanými ve snaze vytáhnout z vás odpověď.
- když otázka odbíhá od vašeho tématu
Nenechejte se odvést od tématu jen proto, že otázka je zajímavá pro tazatele. Velmi stručně odpovězte a pokračujte podle programu.
Obtížní tazatelé
- když vám tazatel připadá nepřátelský
Nedělejte ukvapené závěry – při napětí se lidé často zdají agresivnější než ve skutečnosti jsou. Zůstavejte zdvořilí a nenechejte se vtáhnout do sporu. Uznejte spravedlivou kritiku. Snažte se odpovídat pomocí faktů, nikoliv pocitů.
- když si tazatel chce zabrat diskusi jen pro sebe
Někteří lidé se snaží využít prostor k diskusi jen pro svůj osobní rozhovor s řečníkem. Navrhněte takovému tazateli, aby si přišel popovídat po skončení prezentace a rozhodně pokračujte dalšími otázkami.
- když se tazatel ptá příliš rozvláčně
Zdvořile tazatele přerušte, upřesněte otázku, například: „Abychom si to ujasnili – ptáte se na…“ Odpovězte tak stručně, jak můžete, a přejděte k dalšímu programu.
Nepřipusťte neužitečné debaty a odbočky od tématu!
Neočekávané události
- někdo vás přerušuje
Předejděte vyrušování oznámením, že čas k otázkám a komentářům poskytnete na konci. Jestliže vás lidé přesto přerušují, řekněte jim zdvořile, avšak pevně, že na otázky budete odpovídat později. Jestliže se tazatel ptá na něco, co bude v prezentaci následovat, oznamte mu to. V případě potřeby se znovu důrazně, ale zdvořile, ohraďte proti přerušování.
Poznámka: Někdy však může být přerušení vítaným oživením prezentace a vaše odpověď upoutá posluchače.
- ztratíte nit hovoru
Nepropadejte panice. Odmlčte se, abyste uspořádali své myšlenky. Jestliže stále „máte okno“, budete zřejmě potřebovat delší čas. Buďte přátelští a otevření, zapojte do situace vaše posluchače: „Lituji, teď jsem se v tom ztratil“; „Nevzpomínáte si, o čem jsem naposledy hovořil?“. Podívejte se do svých poznámek, zkoncentrujte se a teprve pak začněte znovu.
- selže technické zařízení
Pokud se nejedná o jednoduchý problém, nesnažte se zařízení sami spravit. Obstarejte si pomoc a zatímco někdo jiný na poruše pracuje, pokračujte. Nedejte se ochromit, jste-li bez svých vizuálních pomůcek. Přizpůsobte se – jde-li o malou skupinu a váš zpětný projektor selže, začněte místo toho s písemnou prezentací na flipchartu.