1.2. Informativní prezentace

Logický sled

Informace nebo stádia, které jsou podávány v logickém sledu, jsou zapamatovatelné mnohem lépe než nesouvislá prezentace. Vyhledávacímu systému v mozku pomáhá, když přicházející stimuly zorgani¬zuje pro účastníka trenér. Pro trenéra z toho jasně plyne úkol - podat srozumitelnou, souvislou prezentaci materiálu a vizuál¬ních pomůcek. Zorganizovat je tak, aby byly efektivní nápovědí pro paměť. To vše lze zajistit pouze odpovídající přípravou.
Existuje několik různých způsobů členění učebního děje. Svůj výběr bychom měli založit na tom, kdo jsou naši účastníci a jaká je povaha úkolu nebo činnosti, kterou se budou učit. To zjistíme analýzou účastníků a analýzou obsahu všeobecného děje.
Důležitým prvkem je sled, který by měl být v průběhu učebního děje dodržován. Obecně platí, že nejlepší je postup od teorie k praxi; posilování znalostí teorie prostřednictvím praktické aplikace.

Umění dobře mluvit

Chcete-li ovládnout umění dobře mluvit je důležité kromě správného výběru slov také kontrolovat:
1. „CO“ chceme říci
Jaká má být věcná podstata našeho sdělení. Chceme vysvětlit fakta nebo vztahy mezi jednotlivými prvky? Chceme sdělit vlastní pohled na věc? Doplnit důležité informace? Odpovědi na tyto otázky nám musí být jasné ještě před tím, než začneme hovořit.
2. „JAK“ to řekneme
Jak sdělíme to, co sdělit chceme, aby nám druhý co nejlépe porozuměl, aby nedošlo k chybnému porozumění.

K umění „JAK“ sdělovat vedou tři zásady:
•    stručnost – čím stručnější sdělení je, tím je i vyšší pravděpodobnost správného pochopení. Důležité je naučit se najít skutečně podstatné informace vyjadřující, co chci sdělit. Ve velkém množství informací podstatné informace zanikají, v přílišné redukci informací hrozí nebezpečí vynechání důležitých informací.
•    jasnost – čili zvolená struktura sdělení. To, co sdělujeme, musí mít logickou návaznost jednotlivých částí sdělení nebo postupnost od jednoduchého ke složitému.
•    srozumitelnost – tedy volba vhodných slov, srozumitelných pro partnera. Volba se týká jak jazyka, tak míry odborné úrovně vyjadřování a zvolené terminologie.


Ve věcné části sdělení se dopouštíme řady chyb. Chyby činí proces komunikace náročnější, prodlužují jej a ve svém důsledku vedou k nepochopení obsahu sdělení. Problémy v obsahové části sdělení se přirozeně přenášejí na vztah obou partnerů.


Další zásady srozumitelného sdělení a doporučení pro zvýšení účinku řeči:

• Vynechávejte při vyprávění všechny nepodstatné podrobnosti.
• Chronologické vyprávění událostí je potřeba narušit, aby posluchač byl seznámen s účastníky děje a se situací (např. „Když se to stalo, bylo mi deset let, sestře sedm, bydleli jsme u babičky na venkově a nám dětem vůbec nevadilo, že nemáme ústřední topení a vodovod….“).
• Zvláštní pozornost věnujte začátku, neboť ten rozhoduje o úspěchu každého mluveného projevu, je potřeba posluchače zaujmout, získat jeho pozornost.
• Pokud jde o stavbu vět, střídáme dlouhé věty s krátkými.
• Dobře volený příklad nebo přirovnání značně usnadní porozumění, např. „Vypadala jako Helena Růžičková“, „Byla krásná jako růže“.
• Omezte příkazová a zákazová slova (musíte, nesmíte), vyvolávají reakci odporu.
• Vystříhejte se častých „parazitních“ slov a vsuvek (výplňkových, slovní vaty), neopakujte stále stejná slova nebo nelogická spojení typu „hrozně hezké“, „příšerně roztomilé“, „hospitalizovat v nemocnici“, „první priorita“.
• Využívejte výhod češtiny, ve které lze slovosled volně měnit, a to umožňuje klást důraz na různá slova.

1.2.1 Složky komunikace

1. Verbální komunikace
Verbální komunikací se rozumí vyjadřování pomocí slov prostřednictvím příslušného jazyka. V širším pojetí se do verbální komunikace zařazuje komunikace ústní i písemná, přímá nebo zprostředkovaná či živá nebo reprodukovaná.

Komunikační roviny verbální komunikace:
-    Racionální komunikace – využívá výlučně rozumovou racionální část komunikace, z celého                  průběhu komunikace se důsledně oddělují jakékoliv emoce. Je základem komentování.
-    Emocionální komunikace – zabývá se formou sdělení, způsobem jeho podání, individuálním               názorem na sdělení, pocitem z partnera, emočními extrémy (pláč, hysterie) atp.

Druhy verbální prezentace - komunikace:
-    Formální komunikace – je obvykle plánována, má stanoveny specifické cíle a bývá realizována          jako neveřejná záležitost. Příkladem může být například přijímací nebo hodnotící pohovor.
-    Neformální komunikace – vyskytuje se mnohem častěji než formální komunikace,                             je nenáročná na přípravu. Příkladem může být nezávazné povídání.

2. Paralingvistická komunikace
Tento druh komunikace je součástí verbální komunikace. Zabývá se doprovodnými rysy verbální komunikace, které podstatnou měrou ovlivňují význam a smysl komunikování.
Mezi její základní prvky patří hlasitost projevu, kvalita řeči, výška tónu hlasu, barva hlasu a intonace, emoční zabarvení projevu, plynulost řeči, slovní vata, rychlost řeči, chyby v projevu atp.

Písemná komunikace
Písemná komunikace je zprostředkována písemnou formou ve formě rukopisu, strojopisu nebo na počítači. Také písemná komunikace vyžaduje zřetelnost, úplnost, stručnost, správnost a zdvořilost. Písemná komunikace zahrnuje korespondenci (úřední dopis, osobní a společenský dopis, životopis a motivační dopis, e-mail, SMS a MMS zprávy), vizitky, odborné publikace atp.

3. Neverbální komunikace
Neverbální komunikace bývá také označována jako řeč těla, nonverbální anebo mimoslovní komunikace. Znamená proces dorozumívání s neslovními prostředky. Z výzkumů vyplývá, že neverbální komunikace je při komunikaci mnohem důležitější než verbální komunikace.

Neverbální komunikace se dělí na:
mimika – zaměřena na pohyby obličejových svalů,
proxemika – zaměřena na význam vzdáleností,
haptika – zaměřena na význam doteků,
posturologii – zaměřena na postoje a pozice celého těla,
kinezika – zaměřenou na sledování pohybů celého těla,
gestika – zaměřena zejména na pohyby a postavení prstů, paží, nohou a hlavy,
vizika – zaměřena na pohyby očí, víček, obočí, oční kontakt.



Proč je mimoslovní část naší komunikace tak významná a silná?
Důvodem je především fakt, že je vývojově daleko starší a daleko významnější pro přežití člověka jako biologického druhu, než jsou slova. Mimoslovní signály oslovují přímo podvědomí našeho posluchače a podvědomí je “šéfem” naší psychiky a má hlavní slovo při rozhodování, zda nám posluchač věří nebo ne.
Neverbální komunikací si sdělujeme především své emoce, postoje, hodnocení. Často tuto složku komunikace využíváme neuvědoměle. Hůře se kontroluje a ovládá vůlí.

1. Mimika – to, co si sdělujeme výrazem obličeje (pohybem obličejových svalů).
Lidská tvář je nejdůležitějším prostředkem sdělování emocionálních stavů, postojů lidí a jejich reakcí.
Nejsnáze lze z mimiky vyčíst:
pláč – smích, štěstí – neštěstí, neočekávané překvapení – splněné očekávání, strach a bázeň – pocit jistoty, radost – smutek, klid – rozčílení, spokojenost – nespokojenost až znechucení, zájem – nezájem
2. Vzdálenost (proxemika) – sdělování přiblížením a oddálením. Každý člověk si kolem sebe vytváří jisté zóny, do kterých umožňuje vstup dalších osob, a to podle toho s kým komunikuje a jakým typem osobnosti je (závisí to na pohlaví, věku, mocenském postavení, temperamentu, na tom, zda jde o introverta nebo extroverta).
Jedná se o tyto komunikační zóny:
•    intimní zóna
•    osobní zóna
•    sociální zóna
•    veřejná zóna
3. Doteky (haptika) – řeč podání ruky a bezprostředního dotyku. Je to hmatový kontakt, např. podání ruky, dotyk paže, uznalé poklepání po rameni.
4. Postoje, figura (posturologie, posturika) – řeč našich fyzických postojů, držení těla (rukou, nohou, hlavy) a postojových konfigurací. Z nich je možné vyčíst míru sebevědomí, citové ladění, strojenost. Pečlivý – zanedbaný zevnějšek, uvolněnost – strojenost postoje, utlumené – nadměrné pohyby rukou, tělesný klid – motorický neklid, nehybné nohy – nadměrná hybnost, strnulost – pohyblivost hlavy, žádná – přemrštěná gestikulace, strnulá nehybnost – výrazná mimika obličeje.
5. Kinezika – řeč pohybů těla. Jsou to celkové fyzické pohyby zahrnující svalové napětí či uvolnění, chůzi, tělesné postoje i pohyby rukou.
6. Gestika – pohyby těla s výrazným sdělovacím účelem.
7. Řeč očí a pohledů (vizika) - zaměření pohledu, délka pohledu, četnost pohledů, úhel pootevření očních víček, velikost zornic, mrkání, pohyby očí, tvary a pohyby obočí a vrásek kolem očí žádné – živé pohyby očí, minimální – nadměrná frekvence mrkání očí.
8. Úprava zevnějšku - způsob oblečení, účesu, líčení, možno zahrnout i úpravu prostředí, volbu osob k osobnímu kontaktu.
Prostřednictvím neverbálních projevů lze vyjádřit řadu zcela konkrétních skutečností.

Mnohé pocity a city nelze vyjádřit výstižněji, než právě výrazem v obličeji a pohyby těla. Například zájem vyjadřuje mírný předklon k mluvícímu, dotek ruky na lokti a oční kontakt. Naopak nezájem lze projevit ležérním postojem a pohledem mimo zónu očního kontaktu. Vztah dvou lidí je často vyjadřován jejich vzájemným postavením – přátelé stojí blízko sebe, zatímco velká fyzická vzdálenost je typická pro osoby, které se příliš neznají. Pevný stisk ruky naznačuje rozhodného a přímočarého člověka, zatímco ležérní podání svědčí o povrchnosti a nezájmu. Ústa ukazují hněv, překvapení, radost, nechuť, váhání, soustředění atd.



Úroveň neverbálního chování lze zlepšovat:
•    snažte se, aby váš výraz byl přiměřeně uvolněný,
•    omezte rušivá gesta,
•    průběžně udržujte oční kontakt – neblouděte očima okolo ale také nezírejte ustavičně na svého       partnera,
•    potvrzujte řeč partnera neverbálně – přikyvováním, úsměvy atd.
•    dívejte se na druhou osobu přímo, nikoliv úkosem z boku,
•    buďte v otevřené pozici – uvolněte ruce, paže a hlavu,
•    mírně se naklánějte k druhému, neseďte ztuhle na židli,

Můžete používat gest (zejména při odpovídání), ale vyvarujte se dramatického mávání rukou, hraní s tužkou, nebo doteků partnera